cz  de  en  pl 

Pohled do historie

Tanvald – město se sedmi tisíci obyvateli, nazývané branou do Jizerských hor. 
Přesné údaje o tom, kdy přesně Tanvald vznikl, nejsou. Je tomu asi 400 let od doby, kdy se objevily první zmínky o osadě jménem Tannenwald. Doloženo je povýšení Tanvaldu na město. Letos tomu bude v červnu přesně sto let, kdy se tak stalo. 

Tanvald a celá oblast byla před druhou světovou válkou silně germánská. Svědčí o tom statistický předválečný údaj o počtu obyvatel, žijících v Tanvaldě, který čítal 8 000 obyvatel. Po ukončení války a odchodu Němců se tento počet snížil na pouhé 4 000. 

Potřebný rozvoj bavlnářského průmyslu v Tanvaldě a okolí vyvolal také potřebu bytové výstavby. Vznikla dvě velká sídliště, čímž se v průběhu let postupně počet obyvatel navyšoval. Přesto do dnešního dne Tanvald nedosáhl předválečného stavu. 

Od roku 1942 působí Tanvald jako sloučené město předchozích dvou obcí Tanvaldu a Šumburku /Šumburk zůstal v místním názvu obce/. Samo město Tanvald leží v údolí řek Desná a Kamenice, a katastr Tanvaldu se rozléhá po přilehlých svazích a údolích Jizerských hor. Dobré vlakové a autobusové spojení na trase Praha-Harrachov a Harrachov-Liberec zvyšuje přitažlivost místa pro všechny milovníky přírody, pro turisty a lyžaře, obdivovatele Jizerských hor a Krkonoš. 

Tanvald je městem s velkou spádovostí - ve městě jsou dvě ZŠ, gymnázium, obchodní akademie, lidová škola umění, nemocnice, nákupní centra apod. 

Historie knihovny samé taktéž není dostatečně zmapována. Z otisků razítek ve starších knihách lze usoudit, že dnešní městská knihovna vznikla sloučením různých spolkových knihovniček, které na území působily ještě před vznikem první ČSR. Ze zachovalých dokumentů a informací pamětníků víme, že knihovna působila v letech po druhé světové válce na bázi dobrovolné činnosti učitelů základních škol /asi 2 hodiny týdně/ v různých náhradních prostorách, než získala dvě malé místnosti v budově dnešní tanvaldské spořitelny. Tento stav se změnil v roce 1971, kdy došlo k profesionalizaci knihovny, a tato získala jednoho stálého kvalifikovaného knihovníka a navíc pomocníka asi na čtyři hodiny týdně. Současně s tím knihovna získala nové prostory v budově bývalé spořitelny v místní části Šumburk. Byly to tři místnosti, z nichž ta největší byla půjčovnou pro dospělé i děti, menší místnost byla čítárnou a současně kanceláří vedoucího knihovny a třetí místnost sloužila jako sklad, balírna knih apod. Lokální vytápění na pevná paliva bylo později nahrazeno vytápěním akumulačními kamny. Velkým úspěchem bylo, když počátkem 80. let minulého století knihovna získala dvě sousední místnosti /původní byt/, čímž bylo možno vytvořit dětské oddělení, oddělení beletrie a oddělení naučné literatury. Základní nevýhoda těchto prostor ale zůstala. A sice to, že knihovna se nacházela v prvním poschodí domu, který nebyl bezbariérový, navíc byl prostor postupně pro potřeby rozrůstající se činnosti knihovny nedostatečný /v roce 1970 činil fond knihovny asi 8 000 svazků a knihovnu navštěvovalo asi 150 čtenářů/. 

Úvaha o získání nových prostor se změnila v nutnost na základě revizní zprávy statiků o nedostatečné nosnosti stropů knihovny /která dokonce zakázala pořádání všech kolektivních akcí z důvodů bezpečnosti/. 
Složité hledání vhodných prostor, včetně vyzkoušení významu slova lobování v praxi /tehdy ještě tolik nepoužívaného/, završil úspěch v nalezení prostor v budově bývalého okresního soudu, kde se mimo jiné nacházel finanční úřad, pracovní úřad a další instituce /I když je knihovna opět v prvním poschodí, výhodná poloha budovy ve středu města, ideálně dostupná pro všechny, vyvážila tento nedostatek/. 

V roce 1996 byly volné prostory v krátké době tří měsíců přebudovány a upraveny pro potřeby knihovny a 2. května toho roku byla knihovna slavnostně otevřena. Tím se začala psát její nová historie. 
Co knihovna získala? Nejdříve pracovnice ztratily hodně sil při stěhování a zařizování knihovny /každý, kdo s knihami pracuje ví, co to obnáší/, ale pozitiv je více. 

Především získala nové prostory s ústředním topením /konečně knihovnice přestaly mrznout/, s plastovými okny /která lze bez obavy otevírat/, zcela nový knihovnický nábytek /spíš z neznalosti firem, než cíleně byla pro dodávku zvolena firma Intebo Šebek, která nám vyšla neskutečně vstříc/, a dokonce náš první počítač /i když šlo o zasloužilou stařenku, vyřazenou z ekonomického odboru městského úřadu/. Co nás velmi potěšilo, byla skutečnost, že konečně máme místnost, kde se naši čtenáři mohou usadit /30 míst/ při besedách, přednáškách, ale též takovou, kde je možnost pořádat různé výstavy apod. V hlavním půjčovním sále jsou též k dispozici čtenářská místa a jinak tomu není ani v dětském oddělení, které je sice malinké, ale o to milejší. 

Město Tanvald investovalo do knihovny velkou finanční částku, ale tato nebyla vynaložena zbytečně. Oproti roku 1973, kdy měla knihovna necelých 10 000 svazků, činí dnešní fond 21 000, počet čtenářů 300 vzrostl na 1 652, a výpůjčky činily 58 946 /rok 2003/. Besedy, exkurze, výstavní činnost, soutěže pro čtenáře a komponované pořady jsou dnes běžnou činností knihovny. 

Blízkost hranice s Polskem přispěla k zařazení naší knihovny do knihovnické sekce Euroregionu Nisa, což přispělo k dalšímu rozšíření působení knihovny /např. mezinárodní výstavy „Krakonoš“/ a další spolupráci s knihovnami v Polsku a Německu. 

1. ledna 2003 město převzalo další kompetence, v budově byly umístěny některé odbory městského úřadu a též vybudován výtah. Tím se celá budova, včetně knihovny, stala plně bezbariérovou. Tato skutečnost a v roce 2000 též získání přístupu na Internet /díky grantu MKČR /, zvýšily zájem o knihovnu i u tzv. nečtenářů. 
Díky podpoře města se stále zlepšuje vybavení knihovny. Dnes knihovna disponuje dvěma místy pro připojení na Internet pro veřejnost. Programové vybavení nám umožňuje plně automatizovaný výpůjční provoz, což při počtu dvou pracovnic v knihovně mimořádně oceňujeme.